JAK MARIAN MAGÁT LŽE O HOLOCAUSTU. 26. dubna se na této platformě objevil text bývalého kandidáta za ĽSNS Mariana Magáta. Text hrubým způsobem znevažuje holocaust a ohýbá pravdu. Nepřišla jsem debatovat na téma, jestli je tento člověk sympatizant s nacistickým hnutím, nechci a nebudu se snažit vyvolat konflikty. Věřím ve svobodu slova, kterou prosazují členové Kulturblogu, i když se s názory na této platformě neztotožňují. Věřím, že slečna Garčalová dostojí svému slibu, který pořád je na jejím instagramu. Navíc, určitě se nikdo neurazí, je zde článek plný omylů, navíc na hranici legality, tak proč mazat pár řádek od někoho, kdo jen vidí svět jinak? Pojďme se tedy na problém s holocaustem podívat očima těch ,,prostitutek placených režimem“ zblízka. Hned první lež se nachází v první větě. Je zde vzpomenuto, že se o této epidemii mlčí a že ohnula dějiny a systém. Ne. Nemlčí se o ní. Nevím, jestli někdo z mých potenciálních čtenářů někdy navštívil koncentrační tábor Osvětim. Já ano a doporučuji toto zvláštní místo navštívit každému. Ale k věci. Pan Magát má určitě pravdu v tom, že se v táborech šířily vši, blechy a ty přenášely tyfus a další nemoci, ze kterých měli nacisté strach. V článku je uvedena polopravda, že ty démonické vyhlazovací plynové komory nebyly využívány na vyhlazování menšin a ,,Untermenschen“, ale na desinfekci vězeňského oblečení. Ano. I takové prostory tam byly. Spolu s vyhlazovacími komorami. Každý příchozí vězeň do tábora musel odevzdat své oblečení a cennosti. Na tohle vzpomíná v rozhovoru pro DVTV paní Zdenka Fantlová. Dívky, které se dostaly na pravou stranu (Pozn.: Její sestra měla jít do plynu. Zdenka ji ale strhla na svou stranu a měla obrovské štěstí, protože si toho nikdo nevšiml.), byly nuceny svléct se do spodního prádla a vydat dozorcům všechny své cennosti. V řadě několik míst před Zdenkou byla dívka se šperkem, který odmítla vydat. Dozorci ji zbili a odvlekli ji pryč. Už ji nikdy neviděli. Tehdy a ještě dlouho nevěděla, co s ní a s lidmi na levé straně udělali. Vězni byli poté odvedeni do skutečných koupelen, kde byli umyti, ostříháni a oholeni. Dále jim nacisté vytetovali číslo, kterým se museli hlásit dozorcům. Mimochodem, i to má svůj důvod. Nacisté chtěli podlidem naznačit jejich postavení v nové době, které se rovnalo asi dobytku na porážce, případně jako dočasnou pracovní sílu. Každý, kdo si v Hitlerově Mein Kampfu nalistoval 11. kapitolu Národ a rasa si tohohle procesu tzv. dehumanizace všiml. Krásný příklad je na straně 159. Proces holení se opakoval asi každé čtyři týdny, aby se eliminoval počet přenašečů nemocí. Na druhou stranu, vězeňská uniforma se prala asi dvakrát, maximálně třikrát za rok. Kromě tyfu se táborem šířily i jiné nemoci, například průjem. Noví vězni tak velmi často dostali od svých mrtvých předchůdců doslova pokálené mundury, protože na latríny chodili všichni vězni najednou, a to jen ráno a večer, výjimka byla v noci, kdy mohli, kdy se jim chtělo, ale často tak ztratili místo mezi až dvanácti vězni na své palandě. Jako důkaz o vyhlazovacích komorách můžeme využít svědectví paní Hany Lustigové-Hnátové. Ta v rozhovoru pro stejnou televizi odpověděla na otázku ,,Kdy jste poprvé pochopila, co je to holocaust?“ následovně (čas 3:35): ,,V Osvětimi. V Terezíně se nám to zdálo strašný ve srovnání s domovem, ale když pak jsme pak přišli dál, zjistili jsme, že to bylo o hodně horší a už jsme věděli, co znamená ten kouř.“ Základy vyhlazovacích komor v Auschwitz-Birkennau Paní Lustigová-Hnátová dále vzpomíná na logistiku v Terezíně a o tom, že už musela pracovat. V čase 4:50 vzpomíná, jak na umrličím vozíku tahali nejrůznější věci, včetně mrtvých: ,,…tak jsem si myslela, že že budu sto dní tahat umrličí vozík, to byla vlastně logistika v Terezíně, na umrličích vozících jsme tahali třeba prádlo z prádelny nebo ňáký nářadí, nebo chleba a mrtvoly, ty vozili muži.“ Další výmysl se týká táborů jakožto sběrných míst pro Židy, kteří poté odcestují do Palestiny, což se mělo dít na základě tzv. Dohody Haavara. Ano, tuto dohodu podepsali vrchní nacisté se Sionistickou Federací Německa a Anglo-Palestinskou Bankou, která patřila pod Jewish Agency, a ano, umožňovala Židům, hlavně sionistům legálně utéct do tzv. Povinné Palestiny. Má to ale to ,,ale“. Každý, kdo jen trochu zná politickou situaci na Blízkém východě ví, že tam žijí tři vzájemně se poměrně nesnášející náboženství: judaismus, křesťanství a islám. Všechna tato náboženství zde mají více méně svůj domov a žije zde velké množství ortodoxních vyznavačů od každé víry, což vede k nechápání těch druhých a tedy i ozbrojeným konfliktům. Palestina nebyla vůči Židům nikdy shovívavá a hned poté, co 14.5.1948 vznikl byl napaden okolními státy. Dále dohoda nebyla ani tak od ušlechtilé velkorysosti nacistů k Židům, spíše měla zajistit zlepšení ekonomické situace po židovském bojkotu, který uspořádala NSDAP v roce 1933. Hitler tehdy potřeboval před světem vypadat jako ten kladný člověk, podobně jako když obsazoval Československo. Dohoda byla navíc kontroverzní, kritizovali ji jak sionisté, tak členové NSDAP. Pan Magát dále zmínil výpověď jistého Russela Bartona, který nalezl spisy, podle kterých bylo v táboře dostatek jídla a léků. Poté je kus výpovědi pryč a ten samý člověk se poté zmíní, ,,že hlavním důvodem tohoto stavu v Belsenu byly choroby, obrovské přeplnění, nedostatečný pořádek v barácích a nedostatečné zásobování potravinami, vodou a léky.“ Narovinu řeknu, že neznám tu chybějící část výpovědi, ale minimálně si to v kontextu tohoto odstavce protiřečí. Osvětim nikdy nebyl bombardovaný (hledala jsem si i tu konkrétní stránku a nic na ní nebylo), ostatně tohle je jedno z nejtřaskavějších témat druhé světové války: Měli Spojenci bombardovat Osvětim? O hrůzách za slavnou bránou z cihel unikly první zprávy již v roce 1944, dostaly se až k Churchillovi a Rooseveltovi. Také o nich vypráví Rudolf Vrba (1924-2006), který z Osvětimi utekl spolu s Alfredem Wetzlerem (1918-1988) a napsal o tom knihu Utekl jsem z Osvětimi. ,,Nějak jsme nepokládali za správné, že svět se dál točí, zatímco existuje Osvětim. Že se lidé smějí, žertují, pijí a milují, zatímco miliony umírají a my bojujeme o své životy,“ napsal. Exteriér krematoria v Auschwitzu Interiér krematoria. Stěny jsou zčernalé od lidského tuku Tohle ale není jediné svědectví z táborů smrti. Již zde zmiňovaná Fantlová, která mimo jiné přežila shromaždiště před koncentračním táborem Terezín, dále Osvětim a tábor Bergen-Belsen, kde mimo jiné dostala i tyfus, zde popisuje, jak nacisté ,,evakuovali“ vězně z táborů ven, aby je tam nenašly osvoboditelské armády. Pochodem smrti. Paní Fantlová na ně v rozhovoru pro DVTV vzpomíná takhle: (čas 26:13): ,,Když nás dovezli do Belsenu, to už byl únor ’45, a to bylo z Mauthausenu, co byl vlastně mužský lágr, abychom se tam dostaly, nevim, pořád nás někam převáželi, a jo, to bylo po pochodu smrti, to se tenkrát tak nejmenovalo, žádnej pochod smrti. – Vy jste zvládli ujít 400 kilometrů, pokud se nemýlím. – ,,Jojojo ve východním Polsku, v nějaký takový vesnici byly stodoly a tam jsme měli kopat zákopy proti Rusům, a ti už šli z východu a my jsme v těch šatech a bez bot a bez ponožek, nedrželo to na místě, stáli deset hodin a pak zpátky do toho bloku, zase po deseti, nebyly deky, dali nám papírové pytle na brambory, tak jsme se do toho nasoukali, moc to nehřálo a dělalo to rámus a mezitím jsme si furt povídali o tom, jaký to bude, až se vrátíme domů.“ Další přeživší takového pochodu, Menachem Weinryb, vypráví o tom, jak nacisté zabíjeli své vězně cestou: ,,Lehli jsme si na poli a několik Němců se radilo, co mají dělat. Vrátili se s mnoha mladíky z Hitlerjugend a policisty z města. Všechny nás nahnali do velké sýpky. Poněvadž nás bylo pět až šest tisíc, stěna nevydržela tlak té lidské masy, zřítila se a mnohým se podařilo uprchnout. Němci pak polili stodolu benzinem a zapálili ji. Několik tisíc lidí přitom uhořelo zaživa.“ Tohle se dělo na trase Osvětim -> Mauthausen -> Ravensbruck -> Buchenwald. Cesta trvala 9 dní a z asi 60 000 lidí ji nepřežilo 15 000. Vězni byli vyhnáni z baráků v noci za mrazné zimy. Cestovalo se vlakem i pěšky. Podle dobových vzpomínek esesákům jako záminka k zastřelení stačí, když se někdo lehce vykloní z vagonu nebo když si hladoví vězni snaží ve stanici nabrat sníh k jídlu. Mrtví končí často na kolejích nebo v posledním vagonu. Při pěším, několikastokilometrovém pochodu znamená pád v lepším případě ,,jen“ seřvání od dozorce, pokud se ale nezvládne postavit, je zastřelen. Obecně, jakýkoli projev odporu se nepřiměřeně trestá. Podle historičky Malé byly silnice pod často bosýma nohama vězňů sníh nasáklý krví a příkopy plné zastřelených. Ve vesnicích byly hromady lidských těl z okolí. Další svědectví z pěšího pochodu je od Rudolfa Rybky. ,,Když někdo cestou uklouzl nebo vystoupil z řady, chtěje si upravit dřevák na noze, byl zastřelen nebo ubit pažbou pušky.“ Ano, Nordhausen byl bombardován. Nordhausen ale nebyl koncentrační tábor, to bylo město, poblíž kterého stál Mittelbau-Dora. Byl založen na konci srpna 1943 jako pobočný tábor Buchenwald, později byl přeměněn na samostatný tábor. Jeho úkolem bylo vyrábět Agregat 4 a letounových střel V-1. Za rok a půl jím prošlo kolem 60 000 vězňů, asi třetina v něm zemřela. Než zde začalo fungovat krematorium, bylo odsud do Buchenwaldu převezeno 2 939 mrtvých na spálení a několik transportů naprosto vyčerpaných vězňů k fyzické likvidaci do táborů Bergen-Belsen a Lublin. 4. dubna 1945 vybombardovali Spojenci Nordhausen. Ano, skutečně přitom byli zabiti i mnozí vězni. Hned nato ale přišla evakuace v podobě pochodu smrti směrem na Bergen-Belsen a Sachsenhausen, a jsme zase tam, kde jsme byli. Pochody smrti, které zabíjely daleko více než bombardování. A nyní k teplotě na uvolnění kyanidu. Existuje věc zvaná topení. Navíc, když naženete do malého prostoru velké množství lidí, zvýší se teplota, protože (nejen) lidské tělo vytváří svou činností ztrátové teplo. To je fyzika osmé třídy na základní škole. Taky se dalo topit teplem z krematoria. Himmlerův podle Magáta velmi shovívavý postoj k Židům okomentuji asi takto: ,,S antisemitismem je to jako s odvšivením. To není věc světového názoru, když se zbavíme vší. To je otázka čistoty. Brzy budeme odvšiveni.“ To jsou jeho slova ze čtyřicátého třetího roku. A to není všechno. Důsledkem těchto a dalších pohrdavých slov na adresu Romů, Židů, homosexuálů, komunistů Slovanů a nemocných lidí vzniká v Dachau první koncentrační tábor pod jeho vedením. To se stalo v roce 1933. Z počátku jsou zde političtí odpůrci režimu a příslušníci LGBTQ komunity. ,,Koncentrační tábor je jistě ostré a přísné opatření. Tvrdá práce vytvářející nové hodnoty, způsob života řídící se přesnými pravidly, nebývalá čistota v bydlení i v tělesné hygieně, bezvadné jídlo… to jsou metody výchovy.“ Těmito lžemi krmí Himmler veřejnost. Židy se tábor naplní až začátkem války. Ale de facto, Himmler měl v jednom pravdu. Pokud člověk pracuje tak tvrdě při takovém kalorickém deficitu, opravdu se mu změní hodnoty. Místo toho, aby řešil, co si dá k jídlu, si vezme cokoli s jediným zoufalým přáním: zůstat naživu. (Mimochodem, teď naprosto mimo téma holocaustu: všimli jste si někdy, jak jsou si dvě (h)různé ideologie, jako je komunismus a nacismus, velmi podobné? Kupříkladu právě Himmler, který říká, jak poctivá a tvrdá práce vytváří hodnoty. Nacisté také měli na svých lágrech nápisy Arbeit macht frei, práce osvobozuje. Něco velmi podobného měli na svých lágrech i komunisté, celý komunismus je vlastně o tvrdé práci dělnictva a ještě nedávno měla jedna nejmenovaná česká komunistická kandidátka na volebním bilboardu něco velmi podobného, co řekl Himmle. I komunisté skončili v táborech u nacistů, jak je zde několikrát zmíněno. Ironické, že?) Mimochodem, váleční zločinci jen málokdy řeknou ,,Jo, zabíjeli jsme lidi podle vlastního úsudku, ty komory byly vyhlazovací…“Logicky řekli evakuace a západní propaganda, málokdo se i v civilním životě přizná ke zločinu. V následujících řádcích se objevuje jedna z mála pravd celého článku. Ano, Sověti, podobně jako každá jiná armáda, znásilňovala. Jen ve Vídni bylo znásilněných víc jak 87 tis. žen Rudou armádou. V letech 1945-46 se v okupovaném Německu narodilo 150-200 tis. ,,ruských“ (nemanželských) dětí. Osvobození ČSR krásně popisuje i film Želary. Bohužel, asi jediná pravda v textu je hned vzápětí přebita názorem, že holocaust se dnes nesmí kriticky zkoumat. Blbost. Samozřejmě že dá, dokonce by měl. Pokud ale ukončíte průzkum tvzením, že holocaust je pohádka Spojenců, někde se stala chyba. O větě, že demokracie si to vynucuje zákonem se rozpovídám v dalším článku, kterým opět hodlám reagovat na druhý článek pana Magáta. Suma sumárum, holocaust se udál. Existují fotografie. Základy vyhlazovacích komor v Auschwitz-Birkennau A nyní se obracím na autora tohoto článku. Pane Magáte, tento článek mi přeci jen něco dal a naučil. Děkuji, že jste mě těmito články donutil hledat si informace jak v knihách a časopisech, na internetu, ale třeba i konzultací s historiky. Poslouchala jsem rozhovory přeživších, čerpala jsem ze vzpomínek z exkurze do Osvětimi. Děkuji, že jste mě to naučil a donutil mě dělat něco smysluplného v těchto nelehkých časech. Jen ten váš článek prosím nevydávejte za pravdu, existují totiž lidé, co tomu věří. Myslím, že společnost, která věří lžím, propagandě a dalším nepravdám a výmyslům je na cestě k záhubě. Historie nám to ukázala minimálně dvakrát. Pro všechny popírače: popírání holocaustu je v ČR i v SR trestné. Český zákon: § 405Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Slovenský zákon: Kto verejne popiera, spochybňuje, schvaľuje alebo sa snaží ospravedlniť holokaust, zločiny režimu založeného na fašistickej ideológii, zločiny režimu založeného na komunistickej ideológii alebo zločiny iného podobného hnutia, ktoré násilím, hrozbou násilia alebo hrozbou inej ťažkej ujmy smeruje k potlačeniu základných práv a slobôd osôb, potrestá sa odňatím slobody na šesť mesiacov až tri roky. Ještě než uzavřu tento nepochybně vyčerpávající článek, obrátím se na celou společnost, na všechny, co tohle dočetli celé. V době, co píšu tyto řádky, je středa 13. května 2020, tedy 75 let, pět dnů a asi 22 hodin od konce nejničivější a nejděsivější války lidstva v Evropě. Ptám se vás všech, ptám se vás jako vyspělé, demokratické společnosti, bez ohledu na to, že moje země byla protektorát a Slovensko jen vazal nacistického Německa, se ptám vás jakožto Spojenců: Jak si vůbec můžeme dovolit chvástat se tvrzením, jak jsme porazili nacismus a fašismus?! Jak je možné, že v těchto výročních dnech jsme nadšeni vítězstvím, když pořád existují články, na které reaguji? Jak strašně hloupí a slepí jsme, že si nevšímáme? Boj s těmito jedy společnosti, jejichž úkolem je trávit a rozkládat nás na jednotlivé menšiny, jako jsou nacismus, fašismus a komunismus, je specifický tím, že není nikdy u konce, tzn. nikdy není zcela vyhrán. Prosím, nezapomeňme na to a splňme přání paní Lustigové-Hnátové, aby se z nás stali dobří lidé na správné straně dějin. Je mi jasné, že jsou lidé, co nepřesvědčím a že jsem nevzpomenula všechny důkazy, ale věřím, že tohle nebyl výkřik do moře hluchoty a že s tím jako společnost něco uděláme. Jestli tento článek rozproudí diskusi, udělala jsem to nejlepší, co se dalo. Děkuji. ZDROJE: Rozhovor pro DVTV s paní Hanou Lustigovou-Hnátovou https://video.aktualne.cz/dvtv/koncentrak-ve-mne-zustal-v-noci-kricim-clovek-musel-mit-vuli/r~9859c9e06da111e9ab10ac1f6b220ee8/ Rozhovor pro DVTV s paní Zdenkou Fantlovou https://video.aktualne.cz/dvtv/fantlova-nevedeli-jsme-proc-nas-v-osvetimi-rozdelili-potom-m/r~20ff07b081a511e6a3e5002590604f2e/ Časopis History Revue, číslo 1/2013, zejména článek 6 šílených vizí Heindricha Himmlera (strana 66) Časopis History Revue, číslo 3/2014, článek Tři nacistické pochody sm

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Prevádzkovateľ InovationSK s.r.o., kontakt info@bossmedia.sk, telefón: 0903218367. Používa súbory cookies na prispôsobenie obsahu reklám a funkcie sociálnych médií a analýzu návštevnosti. Informácie o vašom používaní našej stránky zdieľame aj s našimi partnermi v oblasti sociálnych médií, reklamy a analýzy. View more
Cookies settings
Súhlasím
Privacy & Cookie policy
Privacy & Cookies policy
Cookie name Active

Kto sme

Navrhovaný text: Adresa našej webovej stránky je: https://www.aktuality24.sk.

Komentáre

Navrhovaný text: Keď návštevníci webu zanechavajú na stránke komentáre, zbierame údaje, ktoré sú zobrazené vo formulári komentára a taktiež IP adresu používateľov a user-agent prehliadača z dôvodu ochrany proti spamu. Anonymizovaný reťazec vytvorený z vašej e-mailovej adresy (nazývaný aj hash) môže byť poskytnutý službe Gravatar pre overenie, či ju používate. Zásady ochrany osobných údajov služby Gravatar nájdete na: https://automattic.com/privacy/. Po schválení vášho komentára bude vaša profilová fotografia verejne zobrazená spolu s obsahom vášho komentára.

Multimédiá

Navrhovaný text: Pri nahrávaní obrázkov na webovú stránku by ste sa mali vyhnúť nahrávaniu obrázkov s EXIF GPS údajmi o polohe. Návštevníci webu môžu stiahnuť a zobraziť akékoľvek údaje o polohe z obrázkov.

Súbory cookies

Navrhovaný text: Ak pridáte komentár na našej stránke, môžete súhlasiť s uložením vášho mena, e-mailovej adresy a webovej stránky do súborov cookies. Je to pre vaše pohodlie, aby ste nemuseli opätovne vypĺňať vaše údaje znovu pri pridávaní ďalšieho komentára. Tieto súbory cookies sú platné jeden rok. Ak navštívite našu stránku prihlásenia, uložíme dočasné súbory cookies na určenie toho, či váš prehliadač akceptuje súbory cookies. Tieto súbory cookies neobsahujú žiadne osobné údaje a sú odstránené pri zatvorení prehliadača. Pri prihlásení nastavíme niekoľko súborov cookies, aby sme uložili vaše prihlasovacie údaje a nastavenia zobrazenia. Prihlasovacie cookies sú platné dva dni a nastavenia zobrazenia jeden rok. Ak zvolíte možnosť "zapamätať", vaše prihlásenie bude platné dva týždne. Pri odhlásení sa z vášho účtu sú súbory cookies odstránené. Pri úprave alebo publikovaní článku budú vo vašom prehliadači uložené dodatočné súbory cookies. Tieto súbory cookies neobsahujú žiadne osobné údaje a odkazujú iba na ID článku, ktorý ste upravovali. Súbory sú platné 1 deň.

Vložený obsah z iných webových stránok

Navrhovaný text: Články na tejto webovej stránke môžu obsahovať vložený obsah (napr. videá, obrázky, články a podobne). Vložený obsah z iných stránok sa chová rovnako, akoby návštevník navštívil inú webovú stránku. Tieto webové stránky môžu o vás zbierať osobné údaje, používať súbory cookies, vkladať treťo-stranné sledovanie a monitorovať vašu interakciu s vloženým obsahom, včetne sledovania vašej interakcie s vloženým obsahom, ak na danej webovej stránke máte účet a ste prihlásený.

S kým zdieľame vaše údaje

Navrhovaný text: Ak požadujete obnovenie hesla, vaša adresa IP bude uvedená v e-maile na obnovenie hesla.

Ako dlho uchovávame vaše údaje

Navrhovaný text: Pri pridávaní komentára, komentár a jeho metaúdaje sú uchovávané oddelene. Vďaka tomu vieme automaticky rozpoznať a schváliť akékoľvek súvisiace komentáre bez toho, aby museli byť podržané na moderáciu. Pre používateľov, ktorí sa zaregistrujú na našich webových stránkach (ak takí existujú), ukladáme aj osobné údaje, ktoré poskytujú, do ich užívateľského profilu. Všetci používatelia môžu kedykoľvek zobraziť, upraviť alebo odstrániť svoje osobné údaje (okrem zmeny používateľského). Správcovia webových stránok tiež môžu zobraziť a upraviť tieto informácie.

Aké práva máte nad svojimi údajmi

Navrhovaný text: Ak na tejto webovej stránke máte účet, alebo ste tu pridali komentár, môžete požiadať o export vašich osobných údajov, ktoré o vás ukladáme, včetne údajov, ktoré ste nám poskytli. Môžete tak isto požiadať o vymazanie osobných údajov. To sa ale netýka údajov, ktoré o vás musíme uchovávať z administratívnych, právnych alebo bezpečnostných dôvodov.

Kam posielame vaše údaje

Navrhovaný text: Komentáre návštevníkov môžu byť kontrolované prostredníctvom automatizovanej služby na detekciu spamu.
Save settings
Cookies settings