Kochanowski (1530-1584-) pochádzal z poľskej šľachtickej rodiny. Vzdelanie získal na univerzitách v Krakove, Kráľovci (dnes Kaliningrad) a Padove. Precestoval veľkú časť Európy a pôsobil na dvore poľského kráľa Žigmunda II. Augusta. Je považovaný za jedného z najvýznamnejších poľských a slovanských básnikov.
Vo svojej básni Pieseň o spustošení Podolia reagoval na ničivý a krvavý vpád Tatárov do juhovýchodných oblastí Poľsko-litovskej únie v roku 1575. Okrem toho autor reflektoval turkotatársku hrozbu, ktorá bola najmä po katastrofálne bitke pri Moháči v strednej Európe veľmi živá. Z vlasteneckej perspektívy opísal hrôzu nájazdov moslimských hôrd a vyzval poľskú spoločnosť (myslí sa predovšetkým šľachta) k jednote a obetavej obrane rodných krajov pred cudzím votrelcom. Zároveň karhá ľahostajnosť a neochotu postaviť sa proti nepriateľom.
“Poláku, věčná hanba, nespočetná
škoda se stala! Země zpustošená,
Podolská zem, a pohan nemrava
u Dněstru smutný lup si rozdává.
Proradný Turčín pustil na tvé pláně
své psy; ti vyštvali tvé krásné laně
i s robátky a není naděje,
že ještě někdy uvidíme je.
Za Dunaj Turkům jedny prodali
a do ležení druhé zahnali;
šlechtické dcery (ustrň se, ó Bože!)
psům bisurmanským stelou hnusné lože.
Lupiči (bohužel) nás porážejí,
co města ani vísky nestavějí;
pod stany jen tak v polích kočují
a nás, ach nesvorné, nás sužují.
Tak v zatoulaném stádu vlci draví
řádí, když nikdo se jim nepostaví,
když ani pastýř kolem ovcí nechodí
ani psy bdělé s sebou nevodí.
Jak asi Turkovi to k duhu přijde,
když udolají nás tak špatní lidé!
Taktak už teď nám nevnucuje krále;
jen pohleď blíž, to nejsou věci malé.
Sen z očí zaplaš, vzchopit se je čas,
Lechu! Kdož ví, zda jeho nebo nás
navštíví štěstí. Dokud však svůj soud
Mars nevyřkne, nedej se pouty skout.
A k tomu obrať myšlení své celé,
jak donutil bys nyní nepřítele,
by krví škody zaplatil a smyl
tu skvrnu, jíž tvou zemi pošpinil.
Na kůň? Či drží nás tu plné mísy?
Ubohé mísy, co jen pomyslí si?
Je pán a na stříbře nechť hoduje,
kdo železného Marta miluje.
Talíře překovejme na tolary
a pro vojáky chystejme si dary!
Někdo zbůhdarma cestou rozmetá je,
a my chcem skrblit na záchranu kraje?
Dejme; a nejdřív dejme! Sebe samé
pro těžší časy raděj zachováme.
Dřív nežli hruď vždy raděj nastav štít.
když probodli tě, pozdě pukléř chtít.
Znáte to: Polák moudrý po škodě;
není-li to však s pravdou ve shodě,
pak nové úsloví si Polak koupí:
že před škodou i po škodě je hloupý “
Zdroj:
Jan Kochanowski: Renesanční loutna, preložili Jan Pilař a Erich Sojka, Odeon 1971, s. 94-95
Ilustračná foto: Wojciech Kossak, Kirchholm, 1927